Rád bych se s vámi nyní podělil o jeden příběh, který mne velice oslovil. Odehrál se v období mezi světovými válkami v Rusku, v malé vesničce na Uralu, na pomezí mezi Evropou a Asií. V této vesničce žili poklidně křesťané, kteří znali biblickou pravdu a měli svoji naději v Kristu. Jejich víra však měla být z Božího dopuštění podrobena nelehké zkoušce.

Životní rozhodnutí

Jednoho krásného jarního dne směřovala k vesnici tři vojenská nákladní auta i s vojáky. Z jednoho z nich vystoupil důstojník, který si zavolal starostu obce. Pak si nechal shromáždit všechny obyvatele a řekl jim: „Ti z vás, kteří se chtějí i nadále držet své víry, ať se shromáždí zde u těchto aut. Ti z vás, kteří jsou ochotni se své víry vzdát, ať se shromáždí tamhle u modlitebny. Dávám vám dvě hodiny času…“ Najednou se zastavil život, ve vzduchu viselo obrovské napětí. Dosavadní poklid této vesničky se rychle vytratil. Důstojník odešel se starostou na obhlídku vesnice, ostatní se rozhodovali, jak se zachovají. Upřednostní víru v Boha, nehledě na následky, nebo se nechají zlákat vidinou relativně pohodlného života? Přišla zkouška, kdy bylo zřejmé, že lidé rozhodují o své budoucnosti.

Víra a odvaha

Někteří nepotřebovali ke svému rozhodnutí mnoho času. Artem a Zina se ihned postavili k nákladním autům. Divili se, proč někteří vůbec potřebují o své víře přemýšlet. Okamžitě se s některými dalšími postavili na „Boží stranu“. Jiní váhali, někteří se naopak rozhodli ihned pro tu zdánlivě pohodlnější cestu a vzdali se své víry. Artem a Zina byli zneklidněni tím, že neviděli u aut Nikolaje a jeho dívku Tamaru. V celé obci se o ní mluvilo jako o velice pohledné dívce. Byla rozhodnuta vzdát se své víry a naléhala na Nikolaje, aby tak učinil i on. Nikolaj váhal, ale nakonec se rozhodl následovat rozhodnutí Tamary. Když se Zina a Artem dozvěděli o jejich rozhodnutí, byli velice smutní. Jako by slyšeli znít slova Pána Ježíše: „Kdo miluje něco v tomto světě více než mne, není mne hoden.“

V některých rodinách dokonce probíhaly rozepře. V jedné rodině se dospívající děti rozhodly zachovat Bohu věrnost, zatímco jejich rodiče je obviňovali, že si neváží pole a sadu, který jim chtějí přenechat jako dědictví. V jiné rodině se otec a syn rozhodli pro Pána Boha a matka s dcerou proti. V další rodině chtěli být rodiče věrní Bohu, zatímco děti si stěžovaly, že si ještě neužily života a rozhodly se své víry vzdát.

Takové lidi nepotřebujeme

Když se čas nachýlil, menší skupinka spoléhající se na Boží zaslíbení, stála u nákladních aut připravena zachovat si svou víru až do krajnosti. Větší skupina podlehla i za cenu vzdání se víry vidině pozemského štěstí a postavila se k modlitebně. Všichni již mohli vidět důstojníka, jak se vrací s představeným obce. Čas se pomalu naplnil. Nikolaj však stále prožíval svůj boj. Stál po boku Tamary u modlitebny a držel ji za ruku. Najednou se vyškubl a rychle přeběhl k malé skupince u nákladních aut. Teprve nyní si viditelně oddechl. V očích Tamary mohl spatřit výsměch a pohrdání. Důstojník přikázal vojákům, aby se shromáždili u aut. Ta byla připravena k přepravě lidí. Velitel zamířil nejdříve k malé skupince lidí u aut. Mlčky přecházel od jednoho k druhému a všem se díval do očí. Nikdo z nich mu neuhnul pohledem. Velitel si je všechny ještě jednou změřil a pak řekl: „Jste naši nepřátelé a nejdete naším směrem. Jste však věrní vašemu Bohu a vašim zásadám, máte svoji čest a takových lidí není mnoho. Jménem vlády vám děkuji. Klidně se můžete rozejít do svých domovů.“ Pak zamířil k lidem shromážděným u modlitebny a řekl jim: „Tak vy se zříkáte vaší víry, to se nám líbí. Chceme, aby se lidé vzdali Boha. Vy jste se však přidali k nám pouze ze strachu, upsali byste se i čertu, kdyby vám šlo o kůži. Takové lidi nepotřebujeme. Nejste ani naši přátelé, ani jejich. Dáme vás tam, kde nebudete překážet.“ Nyní propukl pláč a pozdní lítost, prosby o milost však již nenalezly odezvu. Ti, kteří se vzdali Boha, přišli o všechno. Už o nich nikdo nikdy neslyšel.

Naše rozhodnutí

A jak je to s námi? Ježíš pověděl: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.“ Mít Ježíše znamená mít všechno a nemít Ježíše znamená pravý opak: o všechno přijít. Ježíš pověděl, že přijde znovu. Nevíme, za jak dlouho to bude. Ale znamení doby ukazují, že žijeme doslova na přelomu věků. Pak bude ukončena doba milosti, doba svobody k rozhodnutí se. Každý v tu dobu žijící člověk bude muset jasně povědět, jak se rozhodl. Buď zůstat věrný Bohu a jeho zákonům, nebo se přiklonit k lidským ustanovením. Co řeknu já, co řekneš ty? Kam bych se v uvedeném příběhu postavil já, kam by ses postavil ty? Zastavme se na chvíli, zapřemýšlejme. Jde totiž o hodně, jde o všechno. Jde o život. A to nejen na této zemi.

Radim Passer

Publikováno s laskavým svolením BTM - Brněnské tiskové misie.