Oblast křesťanské etiky je poměrně široká. To, co lidi nejčastěji z této oblasti zajímá, je právě sex. Přeci jen - obecně se ví, že křesťané nepodporují předmanželský sex, nevěru, ani homosexuální vztahy.
O křesťanech si pak mnozí mohou myslet, že se neumí radovat ze života a zbytečně si odepírají některé životní radosti, jako např. sex. Jak je to doopravdy?

Je Bůh proti sexu?

Tohle je zajímavá otázka s velmi snadnou odpovědí. Pokud by Bůh nestvořil lidi s pohlavními orgány, tak bychom mohli na sex rovnou zapomenout. Vždyť naše pohlavní orgány nemají pouze reprodukční schopnost, ale jsou také uzpůsobeny k rozkoši, která nutně nevede k početí nového života. Takže už samo anatomické pojetí dokazuje, že sex je úžasný dar od Boha a ne nějaké pekelné pokušení…
Lásce, včetně její fyzické podoby je dokonce věnována jedna kniha v Bibli - Šalamounova píseň písní. Kromě ní jsou v Bibli i další texty o sexu. Např.:
"Požehnané ať je tvé zřídlo, raduj se z manželky svého mládí! Z milované laně, z líbezné srny. Jejími prsy se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!" (Přísloví 5:18-19; viz.1.Korintským 7:1-5).
To nezní tak suše, jak byste čekali, co? Křesťanství opravdu není něčím, co by člověku odpíralo cokoliv, co by ho mohlo potěšit. Možná to lidové špatné pochopení by sex zavrhlo, ale skutečný Bůh je tvůrcem sexu, takže na něj má poněkud jiný pohled. Aby však mohl být sex skutečně tím, k čemu byl stvořen, je třeba respektovat určité hranice. Tyto hranice nás neomezují, ale především ochraňují před zklamáním a zraněním.

Hranice sexu

Zákaz předmanželského sexu dnes přijde lidem velmi zastaralý. Ale zkuste přemýšlet o některých praktických důsledcích.
V sexu je potřeba počítat s možností početí. Je-li však počato dítě mimo manželství, kdo se o něj bude starat? Bude mít oba rodiče? Budou schopni a ochotni se o něj starat? Co když váš milý hoch bude vystrašen vaším těhotenstvím a vezme nohy na ramena?
S tím přirozeně souvisí otázka potratu. Budu mít svědomí na to odpravit budoucího člověka jen proto, že si nechci toho druhého vzít a ve své podstatě počítám s tím, že s ním možná ani nebudu? Já vím, že je to dosti radikální pohled na potrat, ale to, že se prcek ještě neumí bránit mě neopravňuje k tomu ho zabít. Proto je lepší počkat se sexem do manželství, kde má dítě větší šanci na přežití a hlavně na to být vychováván oběma rodiči.
To poslední - opravdu chci sdílet svou intimitu s někým, komu nestojím za to, aby se mnou vstoupil do celoživotního exkluzivního vztahu? Opravdu chci být pro někoho jen dočasnou zábavou? Ano – když se to napíše takhle, tak to zní poněkud divně, než když jsme v roli těch, kdo si to sami užívají a nechápou, proč sexuální život měli omezovat na jediného partnera.
Odkládání sexu po svatbě má navíc další praktickou výhodu. Je díky tomu mnohem více prostoru k vzájemnému poznávání se, komunikaci apod. během chození. Přeci jen je chození jedinečnou dobou, která už se nebude nikdy opakovat a byla by škoda se o ni okrást.
Na stranu druhou – pokud spolu lidé spí před svatbou, tak v pekle asi fakt neskončí. Ani Bible nebere předmanželský sex jako smrtelný hřích. Holt se to stává, protože když se skutečně milujete, tak k tomu fyzický vztah patří, byť nemusí jít rovnou o sex.

Další tématem je sex mimo partnerský vztah. Nevěra je porušením závazku a pošlapáním důvěry. Je jedno, jestli jste byli podvedeni v manželství, nebo v nemanželském vztahu. Nevěra bolí, protože Vás někdo podvedl, zranil. Pro někoho už nejste tím jediným člověkem na světě, s kým chce mít intimní vztah.
Pokud Bůh nefandí nevěře, tak je to pro naší ochranu. Pokud bychom vzájemně respektovali tato Boží pravidla, ušetřili bychom si bolesti a zklamání, které nevěra způsobuje.
Samozřejmě – chápu, že když to doma nefunguje, tak se přirozeně začínáme rozhlížet po někom, s kým je nám dobře. Žel k nevěře dochází i tam, kde to funguje, ale nejsme za toho druhého vděční, nebo prostě máme chuť vyzkoušet něco jiného. Ale zcela upřímně – manželství je jedinečný vztah. Přeci jen – těch lidí, kteří by nám dali svůj život pro celoživotní vztah, asi moc není. Tak proč zbytečně ničit vztah s někým, kdo se rozhodl s námi být v dobrém i ve zlém?

Cesta ke kvalitnímu sexu

Je-li sex jakýmsi pomyslným vrcholem manželského vztahu, pak kvalitní sex nelze oddělit od kvalitního vztahu.
Ano - řada lidí bere sex jen jako jakési fyzické bezduché cvičení, které je sexuálně vzrušuje. Jako jednu z mnoha zábav. O tom ale kvalitní sex není. Přeci jen nejsme ryze fyzické bytosti, které nemusí řešit nic jiného, než tělesnou stránku věci vyvolávající určité fyzické a chemické reakce. Jsme bytostmi majícími duši. Proto by byla škoda využívat jen fyzickou stránku sexu.
Dnešní povrchní pojetí sexu je podle mě "mimo mísu". Užijeme si, zkusíme sex s někým jiným, zkusíme nové polohy a nové triky.... ale pořád jsme prázdní. Ale pokud je sex součástí dobrého vztahu, kde skutečně je důvěra, přijetí a ono „v dobrém i ve zlém, zdraví i nemoci, bohatství i chudobě“, tak je to o něčem jiném. Nemluvím však o technické kvalitě sexu, ale o kontextu společného vztahu. Ale chápu, že skutečnou hloubku mohou mít např. naše přátelské vztahy, a tím nejde o náhodný sex, ale vztahovou záležitost.
V tom mají velikou výhodu křesťanská manželství, protože na svůj vztah nejsou sami, ale mohou řešit svůj vztah s Bohem. Neboli si odpouštět, vzájemně se přijímat, žehnat si apod. Budovat svůj vztah a tím pádem si uchovávat dobrý kontext pro kvalitní sex.
Omlouvám se těm, kteří čekali od tohoto odstavce nějaké nové nápady a techniky k okořenění sexuálního života. Ale pokud se máte rádi, tak věřím, že si nějak poradíte sami... "o)

Homosexualita

Obecný názor upřednostňuje jako viníka genetiku, církev v souladu s Biblí upřednostňuje hřích. Církev se obecně přiklání k názoru, že problémem není samotná orientace, ale její praktikování.
Celkově by ale byla škoda vnímat homosexualitu pouze jako sexuální aktivitu. I homosexuálně orientovaným lidem jde o vztahy. Také mají touhu milovat a být milováni. Jsou to prostě lidé – vztahové bytosti. I homosexuál a lesbička jsou především lidé a pak teprve lidé s nějakou orientací.
Ačkoliv tedy nejsem zastáncem homosexuality, tak jsem zastáncem lidí, kteří prostě mají jinou orientaci. Někteří z nich si to skutečně nevybrali a rádi by to měli jinak. Ale takoví prostě jsou. Někteří měli náročnou výchovu a jsou možná zranění ve vztahu k druhému pohlaví. Ale potřebují pomoci s uzdravením svých zranění. Právě tito lidé potřebují přijetí a ne útoky od svého okolí, či dokonce strašení peklem.
Samozřejmě – něco jiného je bulvární homosexualita, stejně jako bulvární heterosexualita. Ale to už je jiná kapitola…