Smrt


Končí vše smrtí, nebo jsou jiné možnosti?


Západní civilizace dlouhodobě považuje za zajímavou myšlenku reinkarnace. Možná proto, že reinkarnaci asi moc nerozumíme. Pro nás je to určité východisko z nezvratitelnosti smrti. Některým lidem se líbí myšlenka, že je vlastně jedno, jak žijí, protože se stejně narodí znovu. Tím jsme opět u oblíbené relativnosti pravdy.
Je reinkarnace logickým vysvětlením smrti? Samozřejmě – někdy máme pocit, že jsme některé momenty viděli, že jsme na některých místech už byli. Zvláště lidé, kteří prošli hypnózou, pak mají někdy pocit, že už tady kdysi žili. Tohle jsou rozhodně zajímavé postřehy. Např. pocit deja-vu – neboli pocit „již viděného“ měl někdy v životě skoro každý. Z tohoto důvodu je reinkarnace možným vysvětlením uvedených jevů.
Jak vypadá originální pojetí reinkarnace? Podle reinkarnace se znovu rodíme za trest, abychom odčinili chyby z předchozích životů. Mě osobně to přijde hodně zákeřné, protože jak mám odčinit něco, když nevím, co? A hlavně jak?
Zároveň je tu jeden objektivní moment, který mi toto pojetí dosti komplikuje: měli bychom být svědky toho, že se lidstvo stále zlepšuje. Podle všeho se však lidstvo příliš nezušlechťuje, ale zhoršuje. Já tedy o reinkarnaci vážně pochybuji a celkově mi přijde jako falešná naděje na druhou šanci.


Druhá možnost se týká evolučního pojetí. Podle této obecně prosazované teorie jsme jen pouhou hmotou a proto po smrti nic není. Žádná duše, žádný Bůh, žádné nebe. Život nemá smysl, protože nejsme ničím víc, než pouhým shlukem atomů. Smrtí skutečně vše končí a nemá smysl mít jakoukoliv touhu na nějaké "potom".
V oblasti samotné smrti jsou zajímavé zážitky klinické smrti a s tím spojené výzkumy ohledně existence duše, která je nezávislá na našem hmotném těle. Na toto téma existuje v češtině např.kniha „Život po smrti – důkaz“ (Dinesh D´Souza). Existují samozřejmě mnohé zážitky s duchy, ale o těch se moc nemluví, protože když budete někde u psychitra vyprávět, že vám doma straší, něco k vám něco mluví a vidíte duchy, tak je to "jasná diagnóza". Ale pro mnoho lidí je tento duchovní svět realitou, protože ho sami zažívají. Neboli - i existence duchovního světa bez ohledu na víru, či nevíru těch, kdo ho zažívají, je jedním z momentů, které zpochybňují ryze materialistické pojetí světa.


Poslední hlavní možností je to, že smrtí život nekončí. Neboli - že existuje nejen duše nezávislá na těle, ale i jakési místo, kde by duše po smrti mohla existovat. Bible k tomu říká spoustu věcí, ale zároveň se vyjadřuje k tomu, že na život máme jenom jeden pokus:
„...každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud.“ (Židům 9:27)
Samozřejmě – smrt si nemůžeme vyzkoušet. Jak tedy zjistit, co bude po smrti? Určitou pomocí jsou právě ony zmiňované zážitky klinické smrti. Ale to není smrt v pravém slova smyslu. Tito lidé byli pouze na prahu smrti.
Asi nezbývá nic jiného, než se ptát toho, kdo stvořil život. Kdo jiný nám může zodpovědět naše otázky?
Pokud si sladím to, jaký je Bůh s otázkou smrti, tak mě nutně napadají určité otázky, které propokují Boží lásku s naší smrtí:

- pokud má náš Stvořitel v plánu náš život jednou posoudit, nebylo by fér, aby nám předem řekl svoje představy?
- pokud je náš Stvořitel skutečně dobrý, nevaroval by nás před soudem včas?
- pokud je náš Stvořitel dobrý, neukázal by nám možnost, co je potřeba udělat, abychom před ním obstáli?
- je-li dobrý, nenabídnul by nám možnost, jak smrt a soud zdárně přežít,


„Kdo věří (v Krista), není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ (Jan 3:18)


Pokud máte možnost přečíst si Bibli, podívejte se na to, co řekl o smrti Ježíš (Lukášovo evangelium 16:19-31)

Jiří Bort