Co to obnáší?


Co vlastně znamená žít s Bohem? Co to přináší, co to bere? Co se změní, když někdo začne s Bohem žít?

Zkusme se vrátit k tomu, že věřící jsou bráni jako Boží děti. Co všechno obnáší vztah rodičů k dítěti? Péči, zajištění základních materiálních a citových potřeb, ochranu... ale také vzdělávání, a výchovu - neboli usměrňování.
Toto všechno můžeme převést do vztahu s Bohem. Bůh se jako skutečný otec o své děti stará a vychovává je. Ale protože je to Bůh, tak můžete rovnou zapomenout na to špatné, co jste sami zažili ze strany svých rodičů. Bůh není člověk a proto nedělá stejné chyby, jako naši rodiče.

Výchova


Pokud se nám narodí děti, tak počítáme s tím, že bude potřeba je vychovat, aby z nich vyrostlo něco pořádného. A to, jak víme, není pro děti vždy příjemné.
Proto je potřeba počítat s tím, že i Bůh jakožto otec věřících své děti vychovává, aby z nich vyrostlo něco pořádného (viz.Židům 12:6-11). Aby věřící byli požehnáním pro svoje okolí, je potřeba je vychovávat způsobem, které vede k jejich dozrávání. Někdo reaguje na povzbuzení, někdo na napomenutí, někoho lákají další zážitky s Bohem apod.
Výchova se různí, ale je potřeba. Vždyť jak by vypadalo dítě, které by nikdo nikdo nevychovával?

Zkoušky

Jsou věřící chráněni před veškerými problémy? Dopouští Bůh na věřící lidi nejrůznější zkoušky?
Ano, i křesťané zažívají různé problémy, jsou nemocní, také musí řešit vztahy apod. Přesto o něčem jiném, protože na to nejsme sami. Všechny zkoušky mají navíc limit snesitelnosti:
"Nepotkala vás jiná zkouška, než lidská. Bůh je věrný: nedopustí, abyste prošli zkouškou, kterou byste nemohli vydržet, ale se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste to mohli zvládnout." (1 Korintským 10:13)
Pokud se tedy věřící neuzavřou do svého trápení, ale jdou si k Bohu pro slíbenou sílu a východisko, jsou všechny zkoušky zvládnutelné. Bůh to slíbil a svoje slovo drží.

Pomoc

Bůh nám rád pomůže s čímkoliv, pokud o to budeme stát. Je to táta, který rád svým dětem pomůže.
Žel to pro nás lidi není běžné, protože jsme zvyklí si pomáhat sami a na druhé moc nespoléhat.
Přesto platí Boží nabídka a pozvání:

"Přistupme směle k trůnu milosti, aby se nám dostalo milosrdenství a nalezli jsme milost a pomoc v pravý čas." (Židům 4:16)
„Všechnu 'svou starost vložte na něj', protože mu na vás záleží.“ (1 Petrův 5:7)

Boží věrnost

"Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.' (Židům 13:5)
To, co je pro křesťany těžko pochopitelné i po letech víry je Boží věrnost. My sami bychom se už dávno odepsali díky našim selháním, ale Bůh nás pořád bere vážně a neodepisuje nás. Dává nám nové šance. Nezříká se svých dětí, právě proto, že to jsou jeho děti.
Krásně je tato Boží vlastnost popsána v podobenství o marnotratném synovi. Opustil svého otce a rozházel své dědictví. Přesto, když se pak vrátil domů, otec nic mu nevyčítal. Byl rád, že je zpátky doma (Lukášovo evangelium 15:11-32).

Odpuštění

Jak řešíte své pokažené vztahy? Možná jste už narazili na to, že druzí Vám nechtějí odpustit to, co jste udělali. Mají své limity. Bůh je naštěstí jiný.
Ve vztahu s Bohem toho provedeme opravdu hodně, co je potřeba dát do pořádku.
Jsou to věci, které jsme udělali, ikdyž jsme dělat neměli.
Zároveň to jsou věci, které jsme neudělali, ačkoliv jsme věděli, že je udělat máme.
Každá taková věc (hřích) oslabuje náš vztah s Bohem. Pokud by nám Bůh neodpouštěl, tak by za chvíli byl náš vztah s Bohem hodně chladný, protože by bylo mnoho toho, co by nás od Něj oddělovalo.

Jak to Bůh dělá, aby byl náš vztah funkční? Sám nám nabízí odpuštění:

"Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Pokud někdo zhřeší, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.
On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale i za hříchy celého světa."
(1 Janův 1:9; 2:1-2)

Co to znamená? Bůh slibuje odpuštění, pokud o něj prosíme. Zároveň - Kristova oběť za hříchy je nevyčerpatelná. Proto není moudré si myslet, že někdy vyčerpáme limit odpuštění. Bůh o nás stojí a tak nám umožňuje funkční vztah s Ním. Ví, že budeme hřešit a proto předem nabízí způsob, jak se Mu nevzdálit. Stále dokola - pokud o vztah s Ním pořád stojíme a neodepíšeme se.

Co nás bude víra stát?


Každý vztah nás stojí tolik, kolik jsme ochotni do něj investovat.
Představte si např. muže, který je zvyklý střídat partnerky. Není zvyklý se nějak ovládat a tak se jeho partnerky neustále přizpůsobují jemu. Jeho náladám, jeho potřebám, jeho programu, zálibám apod.
Jednou tento muž potká ženu svých snů. Není to žena jako jedna z mnoha předchozích, ke kterým se choval, jak chtěl a ony to nějak snášely. Tato žena je skutečná perla.
Může se spokojit s tím, že o ní ví, že s ní už mluvil, nebo že na ní má dokonce kontakt. Pokud však bude chtít s touto ženou skutečně žít, tak bude muset leccos změnit, aby si ji udržel. Tato žena je totiž osobnost, která si nenechá všechno líbit.
Co bude muset změnit ve prospěch dlouhodobého funkčního vztahu? Asi bude muset ukončit veškeré vztahy s jinými ženami a začít pracovat na tom, aby se svět netočil jen kolem něj. Bude muset začít v lecčem ustupovat, aby ji neztratil pro své sobectví.

Podobné je to s Bohem : vztah s Bohem nás bude stát přesně to, čeho se pro něj budeme chtít vzdát. Nemusí nás stát skoro nic, ale podle toho bude pak náš vztah s Bohem vypadat. Bůh nám nebude nic brát nic, co mu sami nedáme.
"S Bohem je to podobné, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu. Jde, prodá všecko, co má, a koupí ji."(Matouš 13:45-46)

Jaké si to uděláme, takové...

Celkově je obsah vztahu s Bohem hodně na nás. Bůh se nám nevnucuje.
Pokud budeme vztah s Bohem flákat, tak to bude podle toho vypadat. Sice budeme nějak věřící, ale asi toho s Bohem moc nezažijeme. Budeme zvyklí dál spoléhat sami na sebe apod. Naše víra bude hodně teoretická.
Pokud budeme brát vztah s Bohem vážně, tak nás potká totéž, jako ve všech vztazích, které bereme opravdu vážně:
poznáme Boha.
Prakticky by se to dalo shrnout v několika bodech:
- budeme prožívat Boží přítomnost
- budeme přijímat Boží odpuštění
- budeme přijímat Boží pomoc
- nebudeme muset dělat všechno jen ze svých sil, ale z Boží moci
- budeme požehnáním pro své okolí- budeme zažívat vyslyšení našich modliteb
- budeme zažívat zázraky
- náš charakter se bude proměňovat k Božímu obrazu
- náš život bude smysluplný
- i v nejtěžších chvílích života budeme schopni mít naději
- nebudeme se bát smrti, protože víme, že vztah s Bohem bude pokračovat dál

Dalo by se pokračovat dál. V každém případě je víra v Boha o vztahu. Proto opravdu záleží hlavně na nás, jak hluboký bude náš vztah s Bohem.
Podle životů těch, kteří život s Bohem berou vážně, je to něco, co stojí za to.

Jiří Bort