Nechci si nechat pro sebe to, co se stalo v mém životě.
Žil jsem takový obyčejný život, jaký žijí mnozí, až na jednu věc. Od táty jsem zdědil hráčskou vášeň. Od svých dvaceti let jsem sázel na všechno, na co se sázet dalo. Začalo to Sportkou a Sazkou, později jsem sázel na dostizích, potom také v ruletě. Po revoluci, když se doslova roztrhl pytel se sázkovými kancelářemi jako Fortuna, Lucky tip atd., jsem doslova propadl kurzovým sázkám na sportovní výsledky. Sázel jsem na všechno možné: na kopanou, hokej, tenis, košíkovou, Formuli 1, atd. Začal jsem hodně prohrávat. Prohrával jsem výplaty, půjčoval si peníze od známých. Stal jsem se úplně závislým.

Hráčská vášeň

Ke své hrůze jsem poznal, že hráčská vášeň je naprosto stejná závislost jako na alkoholu nebo na drogách. Stále jsem si bláhově myslel, že se to otočí a že nejen splatím dluhy, ale že budu ze sázení dokonce žít. Občas jsem sice něco vyhrál, ale obratem ruky jsem to zase prohrál.
Samozřejmě, že mojí vášní začala trpět moje rodina. Měl jsem výčitky svědomí, že rodinu okrádám, ale přestat sázet jsem nechtěl za žádnou cenu. Matka mě varovala, že ztratím všechno, když nepřestanu sázet. Hrozně jsme se pohádali a já jsem jí řekl: „Sázel jsem, sázím a sázet budu, a neexistuje moc, která by mě od sázení vysvobodila." Manželka už toho měla taky dost. Přestala mi vařit. Začali jsme žít každý za své peníze. To pro mě byla opravdu velká rána.

Jak dál?

Do této situace, která byla už zcela neudržitelná, zasáhl Někdo, koho jsem dosud neznal - Pán Bůh. Naše 17-letá dcera totiž začala chodit do nějakého křesťanského společenství. Já jsem se o to nikdy nezajímal. Žil jsem absolutně bez Boha, nikdo mě k tomu nevedl, měl jsem jiné starosti.
Ale dcera se začala měnit. Byla jiná než dříve, byla milejší, hodnější a veselejší. Přestože jsem si to nezasloužil, byla taková i ke mně. Začala mě a manželku zvát na bohoslužby, ale já jsem se jen smál a říkal: „Žádný Bůh není, nikam nejdu." V duchu jsem však začal uvažovat, jak je možné, že se dcera tolik změnila. Co když Bůh přece jenom je?

Vysvobozen!

Nakonec jsem její pozvání přijal. Souhlasil jsem, že příští neděli s dcerou na bohoslužbu půjdu. Hned ten první den jsem byl osloven Božím slovem a láskou, která ze všech lidí, kteří tam byli, vyzařovala. Byli tolik jiní než ti, které jsem dosud znal. Slyšel jsem tam také mluvit o Ježíši Kristu, Otci nebeském i o Duchu svatém. Lidé neustále děkovali, prosili, modlili se. Říkal jsem si v duchu: „Jestli jsi, Bože, chci tě taky poznat, chci být jako oni." Začal jsem číst Bibli a pravidelně chodit na bohoslužby. Také jsem navštěvoval jednu věřící rodinu. Začal jsem se ptát a můj život se začal proměňovat.
Aniž bych se nějak nutil, odcházely ode mne špatné vlastnosti. Začal jsem si uvědomovat hrůzu svého dosavadního života. Poznával jsem stále více, že bez Pána Ježíše Krista jsem ztracen. Stále jsem však ještě sázel, i když už mnohem méně.

Nový život

Asi po dvou měsících od té doby, co jsem byl poprvé na bohoslužbě, jsem si uvědomil, že jsem křesťanem, protože věřím v trojjediného Boha. Věřím také všemu, co stojí v Bibli. Ale začal mi vadit jeden problém. To, co jsem dříve za hříchy vůbec nepovažoval, mě nyní tížilo jako balvan. Jednoho dne jsem se rozhodl: nechci být jen pasivním účastníkem bohoslužeb, chci se změnit. Chci přijmout Pána Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Vyznal jsem mu v pokání všechny svoje hříchy a svěřil mu svůj život. Spadl ze mě obrovský kámen. Znovu jsem se narodil. Od té chvíle patřím plně Pánu Ježíši a prožívám s ním úžasné chvíle. Přestal jsem sázet, můj život se úplně změnil. Nikdy nepřestanu Pánu děkovat za všechno, co udělal v mém životě. Nikdo a nic by mě nezbavilo mé drogy - sázení. To dokázal jedině Pán Ježíš Kristus.
Ježíš naplnil mé srdce Boží láskou a Božím pokojem. Naučil mě milovat všechny lidi, i ty, kteří mě nemají rádi, i ty, kteří se mi pro moji víru vysmívají. Naučil mě řešit všechny krizové situace v klidu, naučil mě pokoře a tichosti. Naučil mě nebýt k životu lhostejný, ale umět svůj život správně naplnit.

Chci to říct všem...

Chtěl bych říct také tobě, co v Boha nevěříš, že jsem byl ještě nedávno jako ty. Naprosto stejný. Nyní však mohu s klidným svědomím říct, že Ježíš žije a že miluje všechny lidi. Volá i tebe a chce ti pomoci. Ale nechává všem svobodnou vůli se rozhodnout. Jsou jen dvě cesty. Jedna s Ježíšem, která vede do nebe a do věčného života v blaženosti, a druhá bez Ježíše do věčného zatracení a věčných bolestí. Jiná cesta není. Já jsem si už vybral. Pro kterou cestu se rozhodneš ty?

Roman Loudal

Publikováno s laskavým svolením BTM - Brněnské tiskové misie.