Vyrostl jsem ve věřící rodině, ale už v 16 letech mě ten zbožný humbuk přestal bavit - byla to prostě nuda. Chtěl jsem mít v životě zábavu a akci, a proto jsem začal jezdit v černých autech; později k tomu přibyly ještě rychlé motorky. Když jsem vzal na motorku nějakého spolujezdce, tak jsem to rozpálil tak, že ze strachu si už ke mně na motorku nikdy nesednul. Až jednou, když jsem vezl svého vlastního bratra, se nám stala těžká nehoda. Mě převezli do nemocnice vrtulníkem a mého bratra sanitkou. Když jsem se následujícího dne ráno probral, tak mi nemocniční sestra sdělila, že to s mým bratrem nevypadá dobře. Leží na jednotce intenzivní péče a při operaci upadl do komatu.

V této situaci jsem se modlil k Bohu a slíbil jsem mu, že když z toho se svým bratrem vyjdeme živí a zdraví, tak budu žít jen pro něj. Velmi brzy jsem ale na tuhle modlitbu zapomněl a to dokonce ještě v době, kdy můj bratr ležel v nemocnici a prodělával transplantace kůže a kostí. Koupil jsem si další motorku a jezdil jsem ještě daleko extrémněji než předtím. Předjížděl jsem v nepřehledných zatáčkách, prováděl ilegální závody, na denním pořádku bylo, že jsem jezdil nepovolenou rychlostí 260-270 km/h a to často i v odstavných pruzích na dálnici. Nezastavil jsem se ani před hranicí 300 km/h... stále jsem hledal ještě větší opojení z vysoké rychlosti.
4 roky mi víceméně vše procházelo, až při jednom ilegálním závodě mému soupeři v pravotočivé zatáčce uklouzla motorka a on skončil v silničním příkopu, kde zůstal bezvládně ležet. Byl jsem v šoku a během několika vteřin se mi před mým vnitřním zrakem přehrál jako film celý můj život. Hlavou mi rychlostí blesku probíhaly myšlenky: Co se bude dít dál, jestliže zemřel? Existuje nebe a peklo? Kam bych šel, kdybych se v té rychlosti zabil? Ihned se mi také vybavila má modlitba, kterou jsem se před čtyřmi lety modlil, když můj bratr ležel v nemocnici. Najednou mi bylo vše jasné: Musím se rozhodnout na 100% pro Ježíše, jestliže chci jednou strávit věčnost v nebi.
DÍKY BOHU se tomu havarovanému jezdci na motorce nic nestalo. Jel jsem hned domů, vešel jsem sám do svého pokoje a děkoval jsem Bohu, že mě už tolikrát ochránil před smrtí, prosil jsem ho o odpuštění všeho, co jsem až doposud pokazil a učinil jsem Ježíše Krista Pánem mého života. Po této jednoduché modlitbě jsem ucítil, jak hluboký pokoj zaplavuje mé srdce. A teď musím říct jedno: Od té doby, co žiji na 100% s Ježíšem a sloužím mu, je můj život tak vzrušující, jako nikdy předtím - ani stopa po nudě. Dal mi za manželku ženu mých snů, mohl jsem zažít, jak se Olli, který o sobě vyprávěl v předchozím svědectví, obrátil, byl Boží mocí vysvobozen z drog a je teď mým nejlepším přítelem. Kolik nemocných bylo uzdraveno skrze modlitbu a mnohem víc.
V současné době, 10 let poté, co jsem Ježíše učinil Pánem svého života, sloužíme společně se svou ženou Piou a Ollim jako evangelisté v Berlíně. Pracujeme především mezi drogově závislými, punkery, sociálně slabými rodinami a dětmi. I tady zažíváme, jak Bůh vyvádí lidi z nejhlubší temnoty a oni se rozhodují pro život s Ježíšem Kristem, jsou osvobozováni od každé drogové závislosti, prožívají nadpřirozená uzdravení těla i duše a znovu nalézají naději a smysl života. Více o tom se můžete dozvědět na www.zukunft-fuer-dich.de.
Máme velkého Boha, pro kterého není žádný případ beznadějný a který se chce setkat s každým člověkem a dát mu novou naději a smysl života!!! Ježíš tě miluje a ty jsi cenný!

Stefan Kohlhepp

Publikováno s laskavým svolením Vinice Cheb o.s.