Většina lidí ráda vzpomíná na své dětství, na rodiče, sourozence, na zážitky, které spolu prožili. Já naopak hezké vzpomínky nemám. Prožívala jsem strach, ponižování a nepřijetí. Manželství mých rodičů nebylo šťastné. Už od počátku docházelo mezi nimi k nedorozumění, které přerůstalo do slovních i fyzických útoků. Jedna hádka dokonce přerostla v pokus o zabití. To byl silný prožitek. Z dětství si pamatuju, jak jsem dlouhé hodiny byla schovaná za velkou skříní, aby mě nikdo nenašel. Tam jsem i usnula a po probuzení ještě dlouho čekala, než jsem opustila úkryt. Rodiče mě už přestali hledat. Máma často utíkala z domu i s námi, oběma dětmi a zase se k tátovi vracela.

Samota v dětství

Rodina mámy mi dávala najevo svou povýšenost. Také můj bratr si mě příliš nevšímal. Máma bratra protěžovala, protože byl podle ní bystřejší a více nadaný. Bratr byl obklopený kamarády, vytahoval se přede mnou a často mě ponižoval. Dlouho se mi promítala jedna dětská hra, kdy mě bratr a moje starší sestřenice ve sklepě starého domu svázali a mučili. Řekla jsem to mámě, ale ta mi nevěřila.

Jediný člověk, který nesl moje slzy a měl pro mě dobré slovo, byla moje babička. Její objetí, které bylo láskyplné a hřejivé, si dodnes dobře pamatuju.

Babička mě zapsala na klavír do lidové školy umění. Moje učitelka mi navrhla, abych zkusila zkoušky na konzervatoř, ale nikoho v rodině to nezajímalo. Nenašla jsem sílu si to vybojovat. Táta nikdy nebyl na mém koncertu a máma tvrdila, že klavíristů je mnoho a stejně na to nemám.

Žila jsem si po svém

V patnácti letech mě jedna dívka pozvala na pravidelné setkávání mladých křesťanů, které vedla jedna salesiánská rodina. Scházeli jsme se v různých rodinách, kde jsme četli Bibli, zpívali a modlili se. Bylo mi s nimi dobře, návrat od nich domů mě vždycky bolel.

Na jednom duchovním cvičení jsem Bohu vydala své srdce. Ale neměla jsem sílu žít podle Božích pravidel. Žila jsem si po svém jakoby v mlze a místo k Bohu jsem šla úplně jinam. Při pohledu zpět to bylo vymetání hospod, diskoték, nezdravý sex, marihuana, cigarety a alkohol. Uvědomovala jsem si, že mě něco ovládá a cítila jsem celkovou vnitřní paralýzu duše a ovládání zlem. Jen kdesi na dně zůstala touha, která mě i přes různé slabosti a hříchy k Bohu stále přitahovala.

První kroky dospělosti

Na střední škole jsem neměla kamarádku, která by ráda seděla se mnou v lavici. Byla jsem uzavřená a jen jsem přežívala a čekala, kdy školu konečně opustím. Během mého studia mi zemřela moje nejmilejší kamarádka, babička, ve věku 92 let. Za pár měsíců zemřel i můj táta. Po ukončení střední školy nastal okamžik, kdy jsem opět přemýšlela nad svým životem. Znovu se ozvala moje touha po Bohu. V té době jsem odjela na rok do Velké Británie, kde jsem žila v různých rodinách a pomáhala jim s jejich dětmi a domácími pracemi.

Po návratu do České republiky jsem si našla první zaměstnání. Pracovala jsem jako pomocná účetní u jedné rodiny, která měla instalatérskou firmu. Tehdy jsem pocítila, jakou destrukci dokáže zlo způsobit v životě člověka. Nejprve to byl rozvod manželů v této rodině, později přišli machinacemi podvodných firem o veškerý majetek. Do celé rodiny přišla obrovská finanční krize. Zůstala jsem bydlet s touto ženou a jejími dětmi společně v nebytovém prostoru.

Můj další život byl neustálý kolotoč okolo složenek, hledání práce a bydlení. Neměla jsem sílu být řádně zaměstnána. Přišly dluhy. Jezdila jsem načerno, později mi přicházely exekuce v hodnotě 15-20 tisíc korun. Když jsem doplatila jednu, za ní přišla další. Bylo jich asi pět. Byla to doba, kdy jsem svůj život neřídila já, cítila jsem se jakoby něčím stále ovládána. I přes všechny tyto moje problémy mě však touha po Bohu neopustila.

Moje první známost

Střídala jsem zaměstnání, ale žádná z prací mi dlouho nevydržela. Proto jsem se rozhodla dálkově studovat vyšší zdravotní školu. Přijali mě na neurochirurgickém oddělení, kde jsem mohla zároveň dálkově studovat a v kontaktu se zdravotnictvím získat i praxi. Moje práce byla fyzicky náročná.

V té době jsem se seznámila s přítelem. Byl to bývalý narkoman a výrobce pervitinu. Tvrdil, že ve vězení uvěřil v Boha. Nevěděla jsem o něm, že není plně uzdravený, že má násilné sklony a že si na křesťana jen hraje. Pozdě jsem pochopila, že jeho víra byla jen „na oko“. Po jedné noční směně jsem byla v jeho bytě třemi údery pěstí sražena na zem a poté uzamknuta v koupelně. Naštěstí se mi podařilo utéct. Našli mě v bezvědomí na záchodě v jedné restauraci, kam jsem se šla schovat a umýt od krve. Po delším domácím léčení jsem musela studium ukončit, neboť jsem přišla o práci.

Uzdravení mé duše

Brzy nato jsem našla křesťany, kteří měli slovo, které uzdravovalo, usvědčovalo a osvobozovalo. Začala jsem pravidelně mezi ně chodit. Při jejich zpěvu ze mne vycházela moje bolest velkým proudem slz. Uvědomila jsem si, že moje víra v Boha byla jen formální, že jsem se dosud Bohu cele nevydala, žila si po svém a vedla zkažený život. Nyní mi svitla nová naděje. Znovu jsem Bohu odevzdala svůj život. Prožila jsem pohlazení na duši, uklidnění, posílení a touhu šířit evangelium.

Boží uzdravení na mé duši stále probíhá. Jsem proměňována zevnitř a učím se vyhledávat lidi a svědčit jim o Bohu, který je živý. Dnes už vím, že to byl právě Ježíš, Boží Syn, který zemřel za moje hříchy, abych i já mohla žít nový život.

Milý příteli, pokud se právě nacházíš v těžkém období života, hledáš cestu, po které bys šel a toužíš po smysluplném životě, můžeš se modlit tak, jako jsem se modlila já:

Nebeský Otče, přicházím k Tobě ve jménu Tvého Syna Ježíše Krista. V této chvíli toužím po novém životě. Nacházím se někde na cestě a nevím přesně, kde najdu pravdu. Cítím se unavená, zapuzená a odmítnutá. Vím, že jdu ve svém životě špatným směrem. Mám velkou bolest ve svém nitru. Odpusť, že jsem Tě dosud odmítala. Chci najít cestu, jsem však slabá a nevím, jsem-li toho hodna. Prosím, Pane Ježíši, pomoz mi, abych se před Tebou sklonila, pokořila a vyznala Tě jako Pána a Spasitele svého života. Pane Ježíši, prosím, přijď do mého života. Chci Tě poznat. Děkuji Ti, že jsi za mé hříchy položil svůj život. Toužím po Tobě a chci najít svůj domov u Tebe. Amen.

Milada Landová

Publikováno s laskavým svolením BTM - Brněnské tiskové misie.