V roce 1994 jsem nastoupil jako voják OSN do bývalé Jugoslávie. Asi po devíti měsících pobytu jsem jednoho rána vstal jako obyčejně a nastoupil do služby. V ten den jsem měl práci v kuchyni. Když jsem tam přišel, uviděl jsem na stole nůž. Najednou jsem se ho začal bát. Nevěděl jsem, co se to se mnou děje. Asi po dvou dnech jsem šel k psychologovi. Řekl mi, abych tyto myšlenky potlačil a myslel na něco pozitivního, třeba na domov. Začal jsem to trénovat. Myšlenky na rodinu se mi začaly propojovat s myšlenkami na nůž. V hlavě se mi rozjely nesmyslné představy.

Po návratu domů jsem hledal pomoc u léčitelů a psychotroniků. Jednou mi přátelé poradili, abych navštívil známého léčitele v Popradu. Byli přesvědčeni, že by mi mohl pomoci. Léčitel mi dal výstřižek z novin, kde byla vytištěna jedna „magická“ věta, kterou si už nepamatuji. Tento lístek jsem si měl připnout z vnitřní strany oblečení u srdce a opakovat stále dokola znění této věty. Problémy ustoupily a já jsem prožíval klid. To jsem však netušil, že jsem se zapletl s okultizmem.

Falešná cesta

Po čase se naše manželství dostalo do krize a ta způsobila návrat mých starých problémů. Znovu jsem hledal pomoc u léčitelů a okultistů. Četl jsem si okultní knihy a domů jsem si natahal různé modly a amulety. Došlo to tak daleko, že jsem se začal bát sám sebe. V té době jsem začal číst knihy o psychologii. V nich se doporučovalo více sportovat a pěstovat pozitivní myšlení. A tak jsem se s vervou pustil do sportu. Ale místo toho, abych se cítil lépe, objevila se u mne arytmie srdce. Záchranka u nás byla i čtyřikrát týdně. Musel jsem začít řešit další problém. Přes známé jsem si domluvil zákrok v nemocnici, kde jsem podstoupil léčení.

Nástup na psychiatrii

Po zotavení jsem zase začal sportovat. Moje tělo bylo však natolik unavené, že jsem nemohl z vyčerpání ani spávat. Když jsem běžel kolem železniční tratě a jel vlak, musel jsem se držet trávy, abych pod něj neskočil. Trápily mne nutkavé myšlenky. Nechápal jsem, co se to se mnou děje. Asi po třech měsících jsem začal mít vražedné a sebevražedné představy. Viděl jsem duchovní postavy a ztrácel jsem smysl pro realitu. Když se to už nedalo vydržet, poprosil jsem jednoho známého lékaře, aby mi domluvil návštěvu u psychiatra. Ještě týž den jsem byl hospitalizován. Chtěl bych ještě podotknout, že jsem nikdy nebral drogy. Jsem totiž abstinent a nekuřák. Po nástupu na psychiatrii mi ihned udělali psychotesty. Výsledky dopadly na výbornou, neobjevili u mne žádný problém. Jediné, co mi naordinovali, byly léky na spánek.

Jiskřička naděje

Po dvou dnech přišla za mnou na návštěvu moje sestra. V rozhovoru se zmínila i o mém rodném bratrovi – dvojčeti. Měl prý rovněž podobné problémy, ze kterých mu však pomohl Bůh. Začala mi také vyprávět o křesťanském společenství. V té chvíli jsem se upnul k naději, že je to asi to jediné, co by mi mohlo pomoci. Zavolal jsem bratrovi. Brzy nato přišel na návštěvu i s jednou věřící paní. Vyprávěli mi o Boží moci a lásce k člověku.

Nový začátek

Ještě ten večer jsme šli společně k pastorovi tohoto křesťanského společenství. U něho na zahradě jsem uvěřil a přijal Ježíše Krista do svého srdce. Za dva týdny jsem se nechal pokřtít. Konečně se začaly moje problémy řešit. S pastorem jsme hledali nejen příčiny mých stavů, ale hlavně cestu, jak z toho ven. Kdykoliv potom přišly útoky, začal jsem volat k Ježíši o pomoc. Útoky rychle odezněly. Moje nitro sílilo a zlé myšlenky, představy a vidiny postupně odcházely.

Úplné uzdravení

Po mém uvěření se vše začalo rychle měnit. V létě jsem se chodil pravidelně modlit na blízký kopec. Tam jsem prosil Boha o úplné uzdravení z mých psychických problémů. Jednoho dne, když jsem se vracel domů, jsem si zpíval chvály. Najednou jsem pocítil příval Boží lásky a dobroty. Ježíš se mě dotkl. Okamžitě jsem věděl, že jsem vysvobozený! Všechny nutkavé představy zmizely, nyní pokojně spím a jsem šťastný.

Chtěl bych povzbudit všechny ty, kteří se trápí a neví si rady ve svém životě. U Pána Boha není nic nemožného. On je všemohoucí, může uzdravit každou nemoc a vyřešit každý problém.

"Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal."" (Bible, Žalm 40)

"Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě." "(Bible, Žalm 30, 3)

Marián Červeník

Publikováno s laskavým svolením BTM - Brněnské tiskové misie.