Původně jsem sice z Prahy, ale stejně jako řadě bývalých Pražáků mi mé rodné město příliš nechybí.
Dětství jsem měl prima. Rodiče byli a jsou dobří rodiče a jsem jim vděčný za všechno. Sice mě k Bohu nevedli, ale s ohledem na tehdejší dobu se jim ani nedivím. Navíc sami Boha neznali. Přesto si mě Bůh nakonec našel.
Původním povoláním jsem elektrikář. Během své náhradní vojenské služby (nejsem pacifistou) jsem se začal zajímat o smysl života. Přišlo mi velmi slabé jen tady prožít pár let života - najít si ženu, zplodit a vychovat děti a nakonec umřít. Docela málo na to, jak je lidský život a život celkově nádherný a složitý.

Moje cesta nebyla jednoduchá – s výjimkou křesťanství mě zajímalo cokoliv. Tehdy jsem si myslel, že křesťanství je pouze pro nudící se babičky a pár prosťáčků, kteří ještě nepochopili, že je všechno jinak. Přesto moje cesta nakonec vedla směrem ke křesťanství. Po začátcích v budhismu, satanismu apod. jsem na nějakou dobu zakotvil u Jehovistů. Dobrá zkušenost, ale Bůh tam pro mě byl velmi vzdálený a neosobní. Když jsem tam skončil, tak jsem hledal dál, protože jsem věřil Bibli a nechtěl jsem všechno vzdát jen proto, že už jsem nikam nepatřil. Díky Bohu jsem se dostal do jednoho společenství křesťanů, kde mě to velice oslovilo.
Po několika týdnech se konala jedna větší akce, kde byli lidé zváni k tomu, aby dali svůj život Bohu. Neboli – aby se s Bohem setkali a začali s ním žít. Rád jsem tuto nabídku využil, protože jsem chtěl poznat Boha osobně.
Tou dobou už jsem si četl Bibli, řadu věcí jsem bral vážně, ale neměl jsem to, co jiní křesťané – osobní vztah s Bohem. Na oné akci jsem se modlil, aby Bůh vstoupil do mého života a odpustil mi všechno to, co mě od něj doposud oddělovalo.
Bůh skutečně do mého života přišel a začal skutečný vztah s někým, kdo mě stále miluje, vede a vychovává.

Od té doby (r.1993) se toho už hodně událo. Kdybych se vrátil k tomu, co mě vedlo k hledání Boha – našel jsem si ženu, zplodil děti a společně je vychováme. Ale je to něco jiného, než tenkrát. Dneska je to krásná a podstatná součást plného života darovaného Bohem. Už to není pouze výplň mezi narozením a smrtí. Je to součást věčného života.
Konkrétně k rodině – s manželkou letos budeme už 24 let. Máme dva kluky (20 a 16 let).
Aktuálně sloužím v Praze na Skalce

Čím se zabývám, pokud nedělám svou službu, nebo nejsem s rodinou? Rád chodím do přírody, fotím, poslouchám muziku...také mě zajímá design a počítačová grafika.


Co bude dál? Vztah s Bohem nemá žádné limity, proto se těším na další zkušenosti s Bohem a další proměňování mého charakteru.
Co je mým největším osobním přáním do budoucna? Aby další lidé poznali Boha. Podobně jako já, i když jsem býval ryzí ateista. Bůh je mnohem úžasnější, než si dokážeme představit a připustit. Stále mě o tom přesvědčuje.