Když se bavím s lidmi o Bohu, tak se jim vůbec nedivím, že s Bohem nepočítají. Teď budu na chvíli v roli toho, kdo je bude obhajovat, protože jejich argumenty mají logiku a velkou hloubku. Jaký je tedy Bůh, v kterého lidé nevěří? Neboli - co jim brání Bohu věřit?
1) Nemůžu věřit v Boha, který dopouští utrpení.
2) Boha si vymysleli zoufalci, kteří nemají na to, aby zvládli svůj život.
3) Pokud Bůh, proč se mi ještě nedal poznat?
4) Už takhle je život komplikovaný tak si proč si ho ještě komplikovat?
5) I křesťané říkají, že Boha nevidí, tak proč věřit v někoho neviditelného?
6) Nemůžu věřit v Boha, kterého reprezentuje církev. Všechna ta předpotopní kultura, obřady jak vystřižené ze středověku, studené kostely... je 21.století a o středověkého Boha nestojím.
7) Pokud bych věřil v Boha, tak bych asi musel chodit do církve.
8) Jestli jsou křesťané ti praví, proč jim Bůh dovoluje dělat to všechno špatné, co udělali?
9) Křesťané mi připadají jako podivíni a nechci k nim patřit. Navíc mají spoustu pravidel.

V nejrůznějších obměnách opakující se výhrady. Ale většina vychází z toho, že lidé nějak vidí Boha skrze druhé lidi a absenci vlastní zkušenosti. Proto dochází k určitému obrazu, ve kterého lidé odmítají věřit.


Jak se ti líbí, když si o tobě myslí něco špatného lidé, kteří si vůbec nedali práci tě poznat? Něco někde slyšeli a vytvořili si o tobě nějaký názor. Ale nedali šanci tomu tě poznat. A tak věří tomu, jak si tě sami zařadili.


Zkusím ti nabídnout pohled někoho, kdo s Bohem nějak žije už 25 let. No - některé věci se hodně mění, protože jsem nějak Boha znal. Promítaly se do toho mezilidské zkušenosti, sebehodnocení, nejrůznější očekávání apod. Takže se všechno vyvíjelo a stále vyvíjejí, protože Bůh není nějaký náboženský výtvor, ale skutečná osobnost.
Takže takovýhle je Bůh podle toho, jak ho znám já:
1) Dopouští mnoho věcí, protože respektuje lidskou svobodu.
2) Neodpovídá na všechny otázky, ale přesto dává vnitřní klid a sílu zvládat věci, které jsou těžké.
3) Pomáhá a vede, protože k tomu prostě má ty možnosti.
4) Neodsuzuje za chyby, ale přijímá mě i s chybami.
5) Miluje mě, i když upřímně nechápu, proč.
6) Přijímá mě mě, takového, jaký jsem a nevyčítá mi, že nejsem takový, jaký bych "měl být".
7) Rozumí mi a proto mu nemusím pořád něco vysvětlovat.
8) Nikdy se na mě nevykašlal - je mi věrný a nechce se mnou skončit.
9) Pravidla? Ta jsou dobrá jak ochrana pro mě a lidi kolem mě před zbytečnými zraněními, chybami a zklamáními. Pokud je dodržuji, dobře pro mě a mé okolí. A pokud ne, tak ne.
10) atd. ...

Tak co? Asi se to hodně liší od toho, proč lidé v Boha nevěří. Ale můj pohled je pohled zevnitř - pohled člověka, který Boha nějak zná a proto mu věří. Když jsem ho neznal, tak jsem mu nechtěl věřit ani omylem, protože jsem měl podobné důvody, jaké jsem uvedl na začátku.
Zkusíš dáš šanci tomu ho poznat osobně a mohl sis o něm udělat vlastní názor na základě osobní zkušenosti?