Sebevražda je téma, o kterém se nemluví snadno. Pokud někdo z vašich blízkých spáchal sebevraždu, tak to není něco, s čím byste se chlubili. Stejně tak pokud jste se sami pokusili o sebevraždu, tak se tím také asi moc nechlubíte.
Nevíme si s tím moc rady a mnoho lidí sebevraždy odsuzuje. Dříve nebylo sebevrahům ani dopřáno být pohřbeni mezi ostatními lidmi, ale pouze za hřbitovní zdí.
Ale zcela upřímně - nenapadlo vás už někdy to skončit? Víte - takový ten moment, kdy máte pocit, že nejlepším řešením je smrt? Třeba rozchod s životní láskou, zdravotní a finanční starosti, ztráta smyslu života, stáří.... a to ani nemluvím o stavech bezvýchodných situací a depresí.
Pokud jsme to sami někdy zažili, tak věřím, že budeme mít větší pochopení pro ty, kteří touhu vyřešit své problémy sebevraždou, úspěšně realizovali. Žel ti méně úspěšní se často jen poškodili - buď fyzicky a psychicky, nebo společensky. Ono totiž není tak jednoduché se úspěšně zabít.
Ale jednu věc si dovolím povědět - pokud někdo říká, že sebevrazi jsou zbabělci, tak je to s prominutím vůl. Ukončit vlastní život chce totiž hodně velikou odvahu a silnou vůli překonat pud sebezáchovy a bolest. Z mé strany mám k sebe vrahům veliký obdiv, protože já bych to nedokázal.


Osobně mám pro sebevraždu pochopení, protože je mi jasné, že setrvávání v životě, který nedává smysl, bolí a je nesnesitelný, není vůbec jednoduché. Konec skutečně může vypadat jako východisko a především jako dostupné ukončení trápení.
Okolí samozřejmě nechce, aby dotyčný svůj život ukončil. Jenže toto okolí v jeho kůži nežije. To, co se druhým zdá jako banální důvod pro ukončení života, je pro dotyčného velmi zásadní problém. Proto nemá cenu důvody k sebevraždě bagatelizovat a snažit se tvrdit, jak je život nádherný, když dotyčný vidí svět černě a nemá důvod věřit tomu, že to tak není. Zvláště člověku v depresích se to opravdu špatně vysvětluje.


Pokud jsi v roli toho, komu se někdo chystá zabít, zkus jeho stav nezlehčovat a nebagatelizovat jeho problémy. Opravdu nejsi v jeho kůži. To, že bys stejnou stejnou situaci hravě zvládl, nemůžeš druhému předhazovat jako povinnost to také zvládnout. Míra jakési vůle k životu, zvládání zátěže atd. je u každého z nás skutečně jiná. To, čeho si silný jedinec ani nevšimne, že je to problém, druhého může úplně vyřídit. Nezlehčuj, ale zkus brát vážně to, co druhý říká. Jinak se stane to, že dotyčný začne navenek dělat, jako že se to snaží zvládat, ale vnitřně se od tebe oddělí a bude stejně k sebevraždě směřovat. Takže pokud chceš být tím, kdo má právo druhého doprovázet na jeho cestě, ber ho vážně. Jenom tak budeš mít šanci jeho rozhodnutí ovlivnit, nebo ho alespoň doprovodit ke konci jeho života, aby v tom nezůstal úplně sám.


Pokud jsi v roli toho, kdo chce svůj život ukončit, tak doporučuji se obrátit na někoho, komu můžeš důvěřovat a kdo tě za tvoje rozhodnutí neodsoudí. Doufám, že někoho takového máš. Pokud ne, rád ti budu k dispozici.
Proč se na někoho obrátit? Možná svěření se s e svou bolestí přinese úlevu potřebnou k tomu to ještě zkusit. Možná ti pohled jiného člověka na svou situaci přinese možnost to zkusit řešit jiným způsobem.
Než tedy přistoupíš k realizaci, zkus si s někým promluvit. A hlavně - zkus nepodlehnout momentálním pocitům. Jasně - mě se to říká... Ale dej si pár dní čas. Zabít se můžeš kdykoliv. Tak proč svým emocím nedopřát trochu času? Třeba zjistíš, že to byla hloupost, a nebo také dospěješ s čistou hlavou k tomu, že fakt nemá smysl žít.


Pokud už jsi dospěl k rozhodnutí to skončit, tak si dovolím několik momentů ke zvážení:
- projdi si odbornou literaturu a také příběhy úspěšných a neúspěšných sebevrahů. Zabít se totiž není vůbec lehké. A riskovat, že namísto vytoužené sebevraždy skončíš v blázinci, nebo na vozíku, či všelijak zohyzděn, fakt asi nechceš. Takže vol něco, co má skutečně velkou míru úspěšnosti.
- zvaž míru bolestivosti zvolené metody. Čím větší bolest, tím více funguje pud sebezáchovy. Navíc nemá smysl umírat v křečích a brutálních bolestech. Existují i bezbolestné způsoby.
- kdo tě najde? Chápu, že ti to může být jedno. Ale pokud jsi například rodičem a měly by tě najít tvoje děti, tak to vůči nim asi nebude ideální. Zvaž tedy místo sebevraždy - lepší je být nalezen policií, než svými blízkými.
- kdy tě najdou? Něco jiného je být nalezen včas a něco jiného po pár dnech, či týdnech. Asi chápeš proč...
- v jakém stavu tě najdou?V důstojném a lidmi známém stavu, nebo budeš po kouskách sundaván z podvozku vlaku apod.? Vím, že ti to může být jedno, ale přesto zkus brát ohledy na ty, kdo tě budou odvážet.


To nejdůležitější na závěr. Až budeš po smrti, tak zjistíš jednu zásadní věc - smrtí skončil pozemský život, ale začíná ti věčnost. No a když už stál ten pozemský život za houby, tak proč si podělat i věčnost? Bylo by fakt k naštvání, kdy bys po pekle na zemi vstoupil do pekla skutečného...
Vím, že se pohybuji na hraně, ale osobně věřím, že Bůh je milosrdný a přistupuje k nám lidem individuálně. Proto mám naději, že sebevražda nemusí být neodpustitelným hříchem. Bůh není žádný sadista, který by nás tady držel za každou cenu a užíval si to, jak tady trpíme až do přirozené smrti. Ale je to jen můj názor.
S ohledem na to, že po smrti tě čeká setkání s Bohem (na kterého se možná zlobíš), tak ti doporučuji, aby ses s ním smířil. Jak? Třeba tak, že ho poprosíš, aby ti odpustil tvé hříchy, i to, co se chystáš udělat a přijal tě k sobě. Možná tak, že mu poděkuješ za to, že Kristova smrt je obětí i za tvoje hříchy a ty mu věříš, že i tobě je odpuštěno.
Věřím, že s ohledem na tvé osobní možnosti zvládat těžkosti ti Bůh může odpustit a vzít tě k sobě domů, neboli do nebe. Když už stál život za houby, tak proč se nepokusit mít alespoň věčnost o něčem jiném?


Na závěr si dovolím ještě jednu věc - zkus ještě naposledy zabojovat o svůj život.
Ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu je jedna úžasná scéna. Harry se spolu se Siriusem ocitne na břehu jezera, kde je napadnou Mozkomorové. Sirius umírá a Harry je také těsně před smrtí. Konec je neodvratný. Na druhém břehu se ale objeví zářící jelen a světlo, které od něho vyjde, všechny Mozkomory smete. Harry je zachráněn. Když se pak díky návratu v čase Harry dostane s Hermionou do stejné situace jako divák, tak se dívá, jak umírá. Je si však jistý, že se objeví jelen, kterého viděl a všechno dobře dopadne. Hermiona mu však říká: "Nikdo nepřijde.... Vždyť umíráte... oba dva." Harry to konečně pochopí a nakonec je to on, kdo Mozkomory zažene a zachrání tím sám sobě život. Jen díky tomu, že použije moc kouzla, která Mozkomory zahání. Přestane být divákem svého umírání.
Možná jsi jen divákem svého života, který ti něco, či někdo vysává. Možná neumíš bojovat o svůj vlastní život. Ale sám to asi nezvládneš s ohledem na to, že jsi došel až k bodu rezignace. Neboli důkazu toho, že není ve tvé moci svůj život změnit natolik, abys měl chuť žít dál. To není hanba, ale pouze realita.
Zkus se modlit, aby ti Bůh pomohl a dal ti sílu žít. Aby se ti dal poznat a také poznat život, který bys už nechtěl předčasně ukončovat... A uvidíš. Zkus to.