Média podávají Islám jako hrozbu. Jakoby kdyby snad každý, kdo se hlásí k Islámu, měl doma sebevražednou vestu, či zakoupenou dodávku, se kterou se chystá vjet mezi lidi a k tomu ještě nůž, kterým ještě dorazí přeživší oběti. Samozřejmě - všechny útoky extremistů jsou hrozné, protože se alespoň v Evropě dotýkají obyčejných lidí. O tom nemá smysl diskutovat a tyto činy omlouvat. Ale to, jak média již několik let prezentují Islám, postrádá objektivitu a hlavně snahu tuto početnou skupinu věřících pochopit.
Zmíněné útoky jsou opravdu hrozné. Jedná se o extremismus, který žel do určité míry pramení z pojetí mučednictví, které z Koránu opravdu vychází. Ale jde o extremistické pojetí Koránu, protože i v rámci samotného Islámu je řada skupin pojetí tohoto náboženství, z nichž u některých skupin by podobné útoky nepřicházely v úvahu. Je dobré si uvědomit, že většina náboženství osciluje od vlažného tradičního pojetí až po extremismus, kde už to často není otázka víry, ale poruch osobnosti apod. Navíc se k tomu přidávají i odlišné kultury, které náboženství ovlivňují. Vřele na toto téma doporučuji knihu "A Wind In The House Of Islam", od Davida Garrisona, která kromě jiného ukazuje velikou pestrost Islámu.

Extremismus je samozřejmě veliký problém - nejen ten náboženský. Existuje extremismus politický, ekologický, rasový, sportovní apod. Prostě jako lidé umíme své postoje někdy hodně přehnat a být extrémní v tom, jak jim otročíme, vnucujeme je druhým a jsme schopni kvůli nim nesnášet ty, kteří je nezastávají. V horším případě i druhé lidi omezovat, napadat a likvidovat, protože jsou jiní. Islámský extremismus je pro mě osobně především o lidském extremismu jako takovém, než o Islámu. To bychom se museli bát i fotbalových fanoušků, protože jsou schopni ve svém zápalu napadat fanoušky jiných týmů.

Existují veliké obavy z Islámu. Věty typu "oni nás tu převálcují" apod. slýchám velmi často. Ale zcela upřímně - i křesťanství bývalo kdysi hrozbou, protože spojení moci s vírou nedělalo dobrotu. Křižácká tažení do Svaté země, křižácká tažení proti evropským "heretikům", upalování údajných čarodějnic, vynucené konverze Židů, pogromy na Židy a podpora antisemitismu pro nás křesťany nejsou nejlepší vizitkou. Máme toho na kontě opravdu hodně a proto je smutné, když na svou vlastní evropskou historii zapomínáme. Ona to totiž není historie církve, ale historie Evropy- neboli naše historie. Křesťanství, které nerespektovalo evangelium Ježíše Krista vedoucí k lásce k nepřátelům, bylo hrozbou pro spoustu lidí. To, že jsme se ke Kristu do určité míry postupně vrátili, je sice hezké, ale nijak to nesnižuje závažnost historie. Proto upřímně moc nerozumím tomu, proč se tváříme jako humanisté, kteří jsou pohoršeni islámskými extremisty, ačkoliv máme svou extrémní historii.

Zajímavý je Islám jako takový. Kupodivu je nám bližší, než bychom možná byli rádi. Spolu s Judaismem a Křesťanstvím tvoří skupinu monoteistických náboženství, která věří ve stejného Boha - Stvořitele. Křesťanství naplňuje a rozšiřuje Judaismus a Islám je oběma náboženstvími velmi inspirován. Ano - máme úplně stejné kořeny - minimálně se hlásíme ke stejným kořenům až do Anbrahama. Proto by stálo za úvahu, zda bychom se vzájemně nemohli mnohem více tolerovat, protože na rozdíl od ostatních náboženství věříme skutečně ve stejného jediného Boha.
Dokonce i projevy jsou podobné. Všechna tři náboženství sklouzla k tomu, že se snaží především dodržovat pravidla, rituály a spoléhat na vnější projevy víry. Skutečný vztah s Bohem je ve všech třech náboženstvích poměrně vzácný. Namísto toho se držíme svých svatých knih, popř. osobností našich náboženství apod. Jsme si podobní opravdu hodně, i když se lišíme v tom, jak jsme na daných kořenech nechali vyrůst to svoje náboženství.
Samozřejmě - jako křesťan nikoho nepovedu ani k Judaismu, nebo k Islámu. Proč? Protože si myslím, že jsem díky Kristu poznal Boha lépe a mohu s ním být ve skutečném vztahu. Tuto větší blízkost s Bohem budu samozřejmě přát i druhým příbuzným ve víře. Ale nemám potřebu je nutit. Proto nebudu nikoho přesvědčovat o tom, že věří špatně a nutit ho ke změně náboženství. Pokud věřím tomu, že moje víra mě vede k Bohu blíže, tak to musím dokázat svým životem, popř. tím, že mou víru potvrzuje sám Bůh např. svou mocí - neboli vyslyšenými modlitbami a zázraky. Ale nemá smysl se dohadovat o učení - neboli teorii. Všechna tři náboženství totiž hodně dbají na pravdu a svou jedinečnost a proto máme tendence se vzájemně přít a vzájemně si dokazovat, že ten druhý nemá pravdu. Ale rozumové argumenty vůbec nedokazují, kdo věří "správně". Všechna tři náboženství jsou lidem Písem a tak máme tendence se dohadovat, což bohužel k Bohu lidi moc nepřivádí :o(

Na závěr bych rád vyjádřil přání, abychom byli schopni vidět v muslimech nejdříve lidi a pak teprve jejich názory. Přeci jen - jsme všichni lidmi a proto jsou i ty naše potřeby velmi podobné. Všichni potřebujeme mít pro co žít, být přijati a milováni apod. Řešíme podobné každodenní starosti. Jsme prostě na jedné lodi lidství a proto nemá smysl z těch "jiných" lidí dělat někoho, koho se musíme bát, nebo kým máme pohrdat. Zkuste se seznámit s nějakým muslimem a možná budete překvapeni, jak podobné jsou věci, které řeší těm, které řešíte i vy sami. Je to také jenom člověk, který vás možnáí mile překvapí :o)