ŠPATNÉ ZPRÁVY A ŠIROKÝ POHLED

J 11:47-53

Před Velikonocemi Ježíš vzkřísil svého známého Lazara. Jedni z těch, kteří byli u toho, se divili zázraku, druzí to šli oznámit farizeům. To je, co? Místo obdivu šli Ježíše udat. Chtějí aby byl zabit ten, který vzkřísil mrtvého. Jaká pošetilost! Lze snad usmrtit toho, který zvítězil nad smrtí?

Udali ho tedy velekněžím a farizeům a ti se smluvili, že ho zabijí. (53) Tady se plánuje zločin. Sejde se shromáždění – samý kněz a velekněz, pohlavár a národní představitel – a výsledek rokování je krutě jednoznačný: ten člověk musí být zabit. Ani nevysloví jeho jméno. Snad se ho neodvažují vyslovit, snad se jeho jména štítí. Spiklenci mluví jen o tamtom člověku. A přece každý ví, koho mají na mysli. Ten člověk už dlouhou dobu čeří hladinu veřejného mínění. Ten člověk si získává stále nové a nové příznivce. Ten člověk dělá zvláštní věci a tak si zjednává pozornost. Ten nejmenovaný člověk je synem nazaretského tesaře a jmenuje se Ježíš.

Zní to jako špatná zpráva z novin. Zločinné spiknutí. Předáci národa se radili, až se uradili, že nejjistější bude, když Ježíše násilným způsobem odstraní. Od toho dne byli smluveni, že ho zabijí. Dnes by si na tom novináři smlsli. Organizovaný zločin na nejvyšších místech! Prorostl až k samotnému vrcholu – na likvidačních plánech se podílejí špičky společenského života, lidé kolem velekněze. A tady to začíná být pořádně nebezpečné, neboť mocipáni mívají k ruce ozbrojené složky. Oni svůj plán myslí vážně. Ježíšovi jde opravdu o život. Rada moudrých jedná nemoudře. Velmi nemoudře. Řešení, které zvolili, není ani mírumilovné, ani spravedlivé, není ani bohabojné.

Atentát na krvelačného tyrana by šel ještě jakž takž obhájit. Ale tady se plánuje vražda pokojného učitele a uzdravovatele. To je skandál! Jak je možné, že představitelé národa provádějí tak zvrácenou politiku? Jak to, že tolik zhrubli a zvlčili? Jak to, že se chovají nikoliv jako muži čestní a přímí, nýbrž se chovají jako gauneři? Oni totiž mají strach. Zmocnily se jich obavy, bojí se nových věcí, které Ježíš nastartoval. Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení, stěžují si. (47) Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo a národ. (48) Celé to slavné shromáždění má šeredně nahnáno. Je špatné, když jsou vůdcové národa ustrašení. Je špatné, když jsou ustrašení vůdcové církve. To platilo tenkrát stejně jako dnes. Strach má velké oči. Vidí strašáky a bubáky všude možně. I tam, kde nic nehrozí. Strach vnucuje bázlivcům spoustu kdyby. Co by se mohlo stát, kdo by se mohl rozhněvat, koho bych mohl naštvat, atd. Strach má velké oči. Pro samá roztřesená kdyby člověk pak nemůže rozumně přemýšlet.

Velekněží a farizeové se tenkrát báli tolik, až přestali rozumně přemýšlet. Poslechněte si ještě jednou, co zaměstnávalo jejich zjitřenou mysl. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo a národ. Slyšíte ten nesmysl, jaký jim strach vnutil? „Všichni uvěří v Ježíše a přijdou Římané!“ Jak spolu souvisí víra v Krista a postup římských vojsk? Copak Ježíš osnoval nějakou vzpouru proti Římanům? Shromažďoval zbraně, cvičil bojovníky? Za Ježíšem sice přicházely davy lidí, ovšem ne kvůli nějakému odboji. Chtěli slyšet dobrá slova pro svůj život. Vyprošovali zdraví pro nemocné. Sytili se z Ježíšovy štědrosti. Ti lidé chtěli pokojně a šťastně žít jeden s druhým před tváří Boží. A Ježíš jim v tom vydatně pomáhal. Dával jim důvěru k Bohu, vracel jim úctu k sobě samým, svou láskou jim vléval sílu odpouštět.

Náboženští předáci na Ježíše žárlili, záviděli mu jeho úspěch, jeho oblíbenost mezi lidem. Vždyť oni měli školy, oni měli posty i finanční prostředky, akorát srdce lidu nezískali. Lidé uvěřili tomu, kdo žil přímo mezi nimi, kdo z nich snímal břemena a svým příkladem jim ukazoval směr. Vrchnost se bála, že jejich úřední moc předčí jakýsi venkovan Ježíš svým osobitým vlivem, se svou neúřední mocí, mocí shůry. A tak strach z Ježíše zamaskovali strachem z Římanů. Odsud ten blábol „Všichni uvěří v Ježíše a přijdou Římané“. Strach z Římanů byl všeobecně rozšířen. Kněžstvo a farizeové za něj ukrývali svůj mocenský strach z Ježíše.

Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo a národ. Strach má velké oči a lže. Od Ježíše takové nebezpečí přece nehrozí. Jenže to oni nevědí, poněvadž se nenamáhali pochopit Ježíšovo poselství. A tak se radši bojí a Ježíše očerňují. (Ostatně i u nás nedávno režim označoval nepohodlné jedince jako válečné štváče, nebo aspoň jako rozvraceče veřejného pořádku.) Pomluva a křivé obvinění jsou zbraní zbabělců. Urozené shromáždění v onen okamžik zadělává na Jidášovu zradu, právě v tuto chvíli se vyčleňují fondy, z nichž bude později vyplaceno třicet stříbrných.

Zní to všechno jako špatná zpráva z novin. Plánovaný zločin, navíc zahalený do starosti o blaho národa. Proč vám to vše vypravím zrovna v neděli, když během všedních dnů máte špatných zpráv víc než dost? Protože ačkoli evangelium, jako dobrá zpráva, obsahuje v neděli před Květnou nedělí zprávu zlou, nakonec zvítězí zpráva dobrá.

Tehdy kdosi indiskrétně vynesl detaily ze zasedání, díky nimž víme, že jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (49n) Děsivé počty: zničíme jednoho a tím zachráníme národ. Jedinec je na odpis, s jedincem se nepočítá, cenu má jen masa. Běda národu, jehož vůdcové si osvojí tyhle počty. Pánové nahoře občas zapomínají, že na to jsou vážně malí, aby vydávali, rozkazy k vraždění. Ironií osudu byla ta jejich popsaná chladnokrevná kalkulace nakonec chybná. Ježíš byl sice zabit, Římané ovšem přišli tak jak tak, svatý chrám byl zbořen, národ byl rozmetán a vymazán z mapy.

Co ale dělá špatná zpráva v dobré zprávě evangelia? Evangelista Jan nebyl novinářem, který si předsevzal odhalovat nepravosti mocných. Jan byl věřícím člověkem, byl svědkem Kristovým. Chtěl druhé lidi strhnout pro Ježíšovu věc, nadchnout je bratrskou láskou, chtěl druhé lidi nakazit důvěrou k Bohu. Bůh člověku rozšiřuje pohled. Bůh otevírá lidem oči pro netušené souvislosti, aby na život hleděli pěkně zeširoka. Bůh před lidským zrakem rozkrývá dílo záchrany uprostřed zmateného světa. To je ta dobrá zpráva.

Evangelista Jan nám dnes nabízí takový široký pohled. Velekněz Kaifáš řekl: Je pro nás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ. Myslel tím: zbavíme se ho a bude pokoj. Ovšem Jan k tomu z Boží perspektivy, z onoho širokého pohledu spásy, dodává svůj výklad. To však Kaifáš neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že má Ježíš zemřít za národ. (51) Velekněz zcela neúmyslně vypověděl pravdu, jaksi mimoděk a bez vlastního přičinění. (Asi jako, když promluvila Bileámova oslice.) Ano, Ježíš zemře za národ, nikoliv nastrčen místo národa, aby odvrátil římskou hrozbu.

Ježíš zemře za národ. Obětuje se za něj. Když oni sami nejsou schopni vypořádat se se svými hříchy, on je vezme na sebe. Vtáhne je do svého životního zápasu. Z jejich trápení udělá své trápení a vlastní smrtí mu dá konec. Ano, jeden člověk zemře za lid. Jan rozšiřuje perspektivu ještě dále. Podle Kaifáše měl Ježíš zemřít pouze za národ, podle evangelisty má zemřít za všechny rozptýlené děti Boží. Křesťanský pohled se neomezuje na pouhé národní zájmy, neboť Ježíš přišel shromáždit a vykoupit všechny tvory Boží.

Evangelista Jan tímto příkladem krásně ukazuje, oč máme usilovat i my sami. Rozšiřovat a vztahovat Boží lásku na každého. Hledat široký Boží pohled na svět. Boží pohled je spojen s nadějí. Ne všechno, co se kolem nás děje a co na vlastní kůži zažíváme, má konečnou platnost.

Josef Egyptský svým bratrům, kteří ho kdysi prodali do otroctví, vysvětluje svůj úděl takto: "Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro." (Gn 50,20) Taktéž lze pochopit usnesení o Ježíšově smrti. Kdo chce znát jen výsledek panského rokování, ten uslyší pouze špatnou zprávu. Kdo však jako Jan hledá široké souvislosti, ten objeví evangelium. Hledat široké souvislosti Boží. Špatná zpráva o lidských podlostech nesmí zastřít dobrou zprávu o Boží náklonnosti. Bůh lidi nepodráží, Bůh hodlá lidi podržet. I když se o tom v novinách nepíše.

Přeji vám i sobě, ať vedle všech mizerných zpráv o lidských nepravostech, které nás zaplavují, stále vnímáme dobrou zprávu od Boha a radujeme se z ní. Amen